Dne 12. června pořádala asociace Čeští studenti a mladí profesionálové ve Francii na Velvyslanectví České republiky v Paříži debatu zaměřenou na ženy a rovné pracovní příležitosti v profesním životě. Debata byla založena na srovnání podmínek v obou zemích. 

Na tuto událost byli pozváni hosté výhradně ženského pohlaví – přivítali jsme Lenku Horňákovou Civade, českou spisovatelku a malířku žijící ve Francii, autorku Prioritaire Paříž-Praha; Estelle Rivals, Global HR Project Director ve společnosti Pernod-Ricard, zodpovědnou za rozvoj diverzity ve skupině Pernod-Ricard a zejména za zvýšení počtu žen v klíčových postech společnosti; a Olgu Trostiansky, zakladatelku Laboratoire de l’Egalité, předsedkyni Coordination Française du Lobby Européen des Femmes (CLEF) a zástupkyni starostky 10. pařížského obvodu se zodpovědností za otázky rovnosti mezi ženami a muži.

Debatující nejprve popsali problémy které zná mnoho žen ze svého profesního života: rozdílnost v platech, pomalejší kariérní postup než u mužů, „mužská“ odvětví málo přístupná ženám, potíže spojené s návratem po mateřské dovolené či malé procento žen zastupujících vedoucí pozice. Účastníci debaty zdůraznili, že zdrojem mnohých z těchto nerovností je určitý konzervatismus převládající ve společnosti a tradiční pohled na ženu (starající se o teplo domova a o děti). V určitých případech je však sama žena svým největším nepřítelem. Zdá se, že tento konzervativní postoj je hojně zastoupen právě u českých žen, kterým se nedostalo stejného vzdělání a uvědomění si své role a sociálního statusu jako ženám francouzským. České ženy se zdají být nezávislými a inteligentními. Přesto však si stále zakládají na tom, aby se „dobře“ provdaly, jakoby se ve svém životě nemohly obejít bez mužského protějšku.

Připomenuli jsme si, že boj za rovnost žen nemusí nutně souviset s feministickým hnutím, ale jedná se spíše o hledání řešení reálného problému: i když ženy tvoří 50% obyvatelstva, mají velmi malé zastoupení v rozhodujících pozicích. Riskujeme tedy, že o tématech týkajících se žen budou rozhodovat výhradně muži.

Celá problematika je postavena zejména na nezávislosti: ženy by měly mít stejná práva, co se týče rozhodování o kariérním životě i stejná omezení (hlavně pokud jde o financování svých potřeb) jako muži. Jde tedy o to zpřístupnit ženám jakoukoliv práci, kterou si zvolí, a vyjít vstříc mužům, kteří chtějí zůstat doma s dětmi. Nejdůležitější je možnost volby. 

Při debatě padlo několik návrhů řešení. Kvóty nutí podniky k ústupkům, a ne všichni jsou ochotni je přijmout, přesto, zdá se, mají nemalý úspěch.  Dalo by se také využívat více politických nástrojů jako např. nařízení o rovnosti v městských radách, na volebních lístech apod. Bohužel ani tyto pravidla však nejsou v České republice tolik rozšířena.

Došli jsme k závěru, že na stereotypech je třeba pracovat z obou stran. Je důležitá spolupráce a vzdělávání obou pohlaví, které by měly začít již v raném věku, aby byl podpořen jiný náhled na ženu a muže. Toto by pak mělo pokračovat v podnicích formou mentoringu. Některé ženy mohou také využít služeb osobního kouče – v některých případech může kouč ženě pomoci najít její potenciál a naplno ho využít.

Nicméně, bylo by chybou ženy stigmatizovat: pod všemi jejími kvalitami je to stále především člověk. Zde je dobrým příkladem umělecký svět – umění nerozdělujeme na ženské a mužské, umění je prostě jen umění.