Do Paříže jsem přijela poprvé v květnu roku 2013, kdy jsem zde získala stáž v jedné automobilové firmě jako asistentka na právním oddělení. Od té doby jsem do Paříže dojížděla téměř každý měsíc kvůli mému příteli, který zde bydlí. Následovaly další dvě léta stáže, než jsem v září loňského roku nastoupila do magisterského studia, obor Business Management, v Créteil. 

 

VĚRA KRÁLOVÁ (24)

• narozena 1992 v Klatovech
• vystudovala obor Veřejná správa a regionální rozvoj, a nyní ukončila první ročník magisterského studia International Master in Business Management v Paříži
• pracuje jako Junior Key Account Manager
• v asociaci působí od podzimu roku 2015
• podílela se na realizaci „Mikulášského večírku“ a "Českých Velikonoc"
• organizovala asociační běh na The Color run

Jsi v asociaci teprve krátce – co Tě vedlo k podání žádosti o členství? 

Můj první kontakt s asociací byl na České hospodě. Když jsem se dozvěděla, že v Paříži strávím nejméně rok na studiích, má přihláška o členství na sebe nenechala dlouho čekat. Vždy jsem měla ráda pořádání různých akcí a potkávání nových lidí – představa něco takového podnikat v Paříži s lidmi, kteří sdílejí stejnou kulturu a původ, ještě umocňovala moji motivaci stát se členkou asociace. 

 

Co pro Tebe znamená být členkou a jak se zapojuješ do chodu asociace? 

Asociace pro mě představuje místo, kde se můžu cítit jako doma v Čechách, kde potkávám české přátele a kde pořádáme oslavy našich tradičních svátků. Hlavním přínosem je pro mě fakt, že jsem díky členství dostala možnost zúčastnit se různých akcí, kam bych se normálně nedostala, jako například setkání s panem premiérem Sobotkou. Doposud jsem se podílela na organizaci Vánočního večírku, Velikonočního odpoledne a projevila jsem iniciativu se za asociaci zúčastnit běhu po Paříži The Color Run of Paris. Já mohu pro asociaci znamenat přínos prostřednictvím mé aktivní účasti na akcích, na schůzích a také se snažím být iniciativní a vymýšlet akce, které bychom mohli zorganizovat. Myslím si, že jsem spolehlivá a zodpovědná členka. 

To rozhodně jsi. V čem se liší život ve Francii v porovnání s Českou republikou? Zažila jsi kulturní šok?

Z vlastní zkušenosti mohu porovnávat pouze rozdíly mezi životem v Paříži a v ČR – nevím, jak to chodí jinde ve Francii. Ve zdejším hlavním městě je pro mě nicméně zásadním rozdílem jiný časový rytmus. Lidé tu vstávají déle a také mnohem později večeří a chodí spát. Doteď jsem se tomu nebyla schopna přizpůsobit, jelikož večeřet ve 22 hodin mi prostě nejde. Lidé zde rodiny zakládají až v pokročilejším věku. Rodiče tráví mnohem více času v práci a vracejí se domů téměř v době, kdy jdou jejich děti spát. Z Česka jsem zvyklá, obzvláště z místa, odkud pocházím, že rodiče byli vždy kolem 17. hodiny doma a mohli se nám dětem plně věnovat. Obecně je pro mě život v Paříži více uspěchaný, rozjařený a prostopášný.

Abych byla upřímná, kulturní šok jsem v prvních chvílích pobytu v Paříži zažívala – není divu, my Čecháčci prostě nejsme zvyklí na takový kulturní a národnostní mix. Přestože jsem už navštívila spoustu vzdálených míst na světě, vždy chvíli trvá, než se člověk rozkouká. Ono jet někam na pár dní na dovolenou anebo tam žít několik měsíců, to je velký rozdíl. 

Vzhledem k tomu, že při studiích zároveň i pracuji, tak na záliby už nezbývá tolik času. Abych ale nevyšla z kondice a měla nějaký pohyb, snažím se chodit běhat obden do Boloňského lesíka. Poté hodně svého volného času věnuji přátelům a objevování krás Paříže a okolí, jelikož cestování je mým velkým koníčkem. 

Jak často se vracíš do České republiky? Cítíš se tam stále ještě jako doma?

Ano, mým domovem stále zůstává Česká republika. Jsem ráda, že jsem se narodila a vyrůstala v Újezdě u Plánice a baví mě přibližovat naše zvyky a kulturu cizincům. Myslím si, že členství v asociaci můj patriotismus ještě posílilo. S rodiči a přáteli jsem díky dnešním moderním technologiím v kontaktu denně. V Čechách jsem byla naposledy v prosinci a plánuji tam jet v září zase. 

Jak tedy z pohledu hrdé Češky pohlížíš na Francouze a jejich kulturu?

Francouzská kultura je velmi bohatá. Obzvláště se mi líbí to, jací jsou Francouzi gurmáni. Kuchyně je zde výtečná – o sýrech a vínu nemluvě, a co teprve čerstvá, ještě teplá, bageta přímo z pekárny! To je prostě něco, co mě upoutalo hned v prvních dnech. To samé platí pro místní architekturu. V Paříži je stále co objevovat. Když se jdu projít po městě, můžu si ukroutit krk…

Navzdory celé té kulinářské a historické přehlídce si myslím, že Paříž díky svému multikulturalismu malinko vyčnívá mezi ostatními francouzskými městy. Vliv ostatních kultur je zde čím dál tím více znát v každodenním životě – například velmi oblíbeným jídlem je zde kuskus, což ale vůbec není typické francouzské jídlo.

S Francouzi jsem dosud neměla žádné problémy, naopak – mám mezi nimi velmi dobré přátele. Co je podle mě pro ně typické, je to, že žijí hodně uspěchaný život, že pracují dlouho do večera. Ale tak se asi v Paříži běžně žije. Jakmile nastoupíte na tuto loď, tak se z ní pak špatně vystupuje. 

Které místo ve Francii bys doporučila českým turistům k návštěvě?

Turisté, sedněte na vlak a jeďte kousek za Paříž – navštivte jakýkoliv zámek či park, vše stojí za to. Anebo si jen obujte pohodlné boty a vydejte se projít do města! Nejezděte metrem. Procházka do centra, do Boloňského lesíka nebo ke kanálu Saint-Martin stojí za to. Pokud máte více času, navštivte Normandii – Deauville a Honfleur, poté Mont Saint-Michel a Saint-Malo – to jsou místa, která vás určitě ohromí.