Které jsou Tvé záliby a zájmové okruhy?

Na své záliby bohužel moc času nemám, ale když už nějaký najdu, tak jsou různorodé – ráda čtu, sleduji filmy, snažím zpívat a poslední dobou jsem u sebe objevila zálibu ve vaření. Jinak ve chvílích, kdy nejsem příliš unavená a nad knížkami neusínám, tak se snažím číst o psychologii - to mě docela baví.

LUCIE ŠTEMBÍRKOVÁ (30)

• narozena 1986 v Ostravě
• studovala na středoevropskému kampusu Sciences Po Paris v Dijonu a následně na Sciences Po v Paříži absolvovala magisterský program Finance et stratégie
• pracuje v poradenské společnosti Capgemini v Paříži, jako specialistka na veřejný sektor
• v asociaci působí od roku 2012
• předsedkyně od roku 2014
• organizovala „Korupce v České republice: proč, kdo, jak a co dělat proti“ a „Profesní život v ženském rodě“, „Krátké kalhoty v Paříži“, „SON.CZ“
• moderovala „Mikulášský večírek“ a „České Velikonoce“
• lucie.stembirkova@csmpf.com

Co Tě přivádí do Paříže? Do Francie?

Ve Francii jsem už od roku 2002, kdy jsem přijela do Dijonu studovat na tamějším lyceu. Po maturitě jsem se rozhodla zůstat a podala jsem si přihlášku na Sciences Po Paris, které má odnož v Dijonu. Přijali mě, takže jsem strávila další 2 roky v Dijonu, než jsem pak přijela do Paříže, kde jsem studovala na magistra. No a potom jsem tu zůstala pracovat. Nakonec tady žiju nastálo – už je tomu 14 let, tedy jen o dva roky méně než co jsem strávila v České republice.

Co Tě přivádí do ČSMPF?

Do asociace jsem se dostala, protože mi byl nabídnut post pokladní. Ze začátku mě asociace moc nezajímala, měla jsem pocit, že nejsem ve Francii proto, abych se nějak družila s Čechy. Ale postupem času mi kontakty s ostatními Čechy tady začaly chybět, a tak když přišla tato nabídka, přijala jsem ji s radostí. Byla to pro mě příležitost se tak nějak znovu napojit na Českou republiku, navrátit se ke kořenům a taky něco udělat pro zdejší komunitu.

V čem je pro Tebe asociace přínosem a v čem jím jsi Ty?

Asociace pro mě znamená hodně: je to místo, kde se můžu realizovat mimo práci, setkat s českou kulturou a tradicemi a kde můžu trochu popustit uzdu fantazii. Cítím, že zde mám větší svobodu než v klasické práci. Členství v asociaci mi rovněž umožňuje setkávat se s lidmi, kteří jsou mi blízcí a se kterými se snažíme společně něco vytvořit. Je to prostě hlavně potěšení.

Já jsem v asociaci předsedkyní, to znamená, že nás jednak zastupuji při jednání s partnery, kterými jsou ambasáda, České centrum, krajanské asociace či jiné české a francouzské instituce, a také že zajišťuji koordinaci. Jako asociace máme určité akce, které se pravidelně opakují, mezi něž patří Erasmus večer, Česká hospoda, Mikuláš a podobně. V tomto směru je mým úkolem dohlížet na to, aby se o akce někdo postaral a aby vše probíhalo, jak má. Musím taky zajišťovat běh asociace : ujistit se, zda kupříkladu odpovídáme na všechny dotazy, které nám denně chodí na mail a na Facebook či zda jsou aktualizované naše webové a facebookové stránky. Naštěstí máme v asociaci skvělé lidi, kteří se o to perfektně starají! Tím pádem mi pak zbývá i trochu času přemýšlet nad tím, jak vést asociaci dál a jaké nové akce dělat. Letos jich ovšem bude méně, protože nám chybí dobrovolníci, kteří by se o organizaci konkrétních akcí postarali. Stručně řečeno, jedná se prostě o takovou malou neziskovku nebo start up, akorát že nás za to nikdo neplatí a děláme to ve svém volném čase!

V čem spočívají zásadní rozdíly mezi životem v ČR a ve Francii? Zažila jsi kulturní šok při příjezdu do Paříže? Udržuješ s domovinou kontakt? Vracíš se do ČR často? Je tvým domovem spíše Francie nebo spíše ČR?

Upřímně řečeno, žádný kulturní šok nepociťuji. Jsem už tady tak dlouho, že se cítím napůl Francouzkou. Navíc jsem nedávno konečně získala francouzské občanství. Zásadní rozdíl vidím v kvalitě života a v určité otevřenosti. Přijde mi, že Češi jsou pořád takoví hodně fixovaní na Českou republiku, nechce se jim moc cestovat a neradi vidí, když se společnost otevírá cizincům, kteří jsou „moc“ jiní. Koneckonců to vidíme v přímém přenosu ve vnímání uprchlické krize. Neříkám, že Francouzi jsou vzorem a vítají všechny s otevřenou náručí, ale minimálně v Paříži koexistuje spousta různých kultur a národností, což zdejší život velmi obohacuje. Kdybych se dnes vracela do ČR, tak by mi tohle asi chybělo. Na druhou stranu v Čechách je sympatické něco, co se francouzsky dá nazvat „pas de prise de tête“ : Češi si většinou na nic nehrají, jsou přímí, i když tím pádem můžou působit trošku drsně, a lidské vztahy jsou tím pádem takové lehce uvolněnější. Ale já už vlastně ani moc nejsem schopna ty země porovnávat, do Čech jezdím jen párkrát do roka navštívit rodinu!

Francie má v ústech cizinců mnoho podob. Jak vnímáš Francouze a jejich kulturu?

Francie je opravdu země různorodá. Z pohledu Čecha je to až těžce pochopitelné, protože naše země je malá a víceméně jednolitá, i když regionální rozdíly samozřejmě existují. Mě vždycky fascinovalo, že jet třeba do Pyrenejí, to je skoro jako jet do Prahy, je to strašně daleko a skoro jiný svět. A to ani nemluvím o zámořských oblastech!

Takže když se zamyslím nad tím, co Francouze spojuje, tak mě napadá samozřejmě určitá národní hrdost (na rozdíl od ČR trochu míň zakomplexovaná), pak taková ta klasická francouzská radost ze života (i když třeba ve velkoměstě, jakým je Paříž, ji rozhodně nevnímám na každém kroku) a důraz na lidskost a rovnost, minimálně v rétorice (ve skutečnosti Francie zas tak rovnostářská země není).

O francouzské kultuře jako takové bych mohla mluvit hodiny, vždyť tato země je na kulturu extrémně bohatá, ať už se jedná o hudbu, literaturu nebo divadlo. Já osobně mám moc ráda francouzskou literaturu, napřiklad autory Duras, Gary, Saint-Exupéry a jiné.

Výborně. Francie je tedy vskutku kulturně bohatou zemí. Nicméně podle Tebe, které místo rozhodně stojí za to navštívit? Máš nějaký tip na jednodenní výlet?

No samozřejmě určitě Paříž. Pak klasicky Mont Saint Michel, Avignon, Riviéra, nebo Lyon. Bordeaux je taky pěkné město, i když na mě trochu moc buržoazní. La Rochelle a okolí taky stojí za to vidět.